Kolik váží vaše touha?

VerTeDance a kol.

Strach obnažit se čistým řezem.
Fascinace skrytou krásou.
Fascinace silou přetvářky.
Snaha dojít naplnění tam, kde chybí dno.

Kolik váží vaše touha? Co lze změřit a vidět, co lze popsat a co pouze pocítit?

Odhalit se, obnažit se, svléct se, odkrýt svoje city, dotknout se svého těla, přiblížit se nitru. Co z toho je skutečně nebezpečné a naplněné rizikem? Inscenace Kolik váží vaše touha? zkoumá otázku, zda vysvlečením se skutečně odhalujeme sebe sama, svoji podstatu a své tužby a zda je v tomto smyslu nahota vůbec nutná a potřebná. Hranice lidské totožnosti obkružuje vše, co lze nazvat niterným, strachem, tužbou, zranitelností, ale hlavně ukazuje, že nahota se stává tématem i v momentech, kdy je zamlčena. Je bezpečné se této hranici přibližovat za účelem důkladného prozkoumání? Terén kolem této meze je značně proměnlivý, nebezpečný, nejistý a plný pastí. Vstoupit na něj je sice nutné, ale není z něj návratu bez proměny.

ZRNÍ – hrají naživo!

Dílo získalo cenu Taneční inscenace roku na festivalu Česká taneční platforma 2012.

Lucia Kašiarová za svůj výkon obdržela cenu Tanečnice roku 2012.

Reportáž v pořadu Kultura s dvojkou ZDE.

"Tanec zůstává pouze prostředkem vyjádření k jasného cíle. Tanečnice sice nepředvádí pozice hodné akrobatů, ale o to více přichází na řadu mimika a ostatní výrazové prostředky."Studentpoint, Veronika Steffanová, 16. 12., Kolik váží vaše touha?

"Výrazově i pohybově opět v této top skupině profesionálních tanečnic chvilkami vynikala Helena Arenbergerová, která svým přirozeným projevem a šmrncovním pohybem dokázala přitáhnout nejedno oko diváka. Ostatní tanečnice však ve svých rolích nejsou ani o zrnko soli méně zajímavější... S interpretkami se to pere, kalhoty si sundají do půl zadku, aby si je za chvíli zase oblékly a vysvlékl si je někdo jiný. Jednotlivé motivy si přehazují jako horký brambor, který v každé zanechá jinou zkušenost.  Bojují spolu i proti sobě. Jsou samy se sebou i samy za sebe v kolektivu. Kde se nechávají unášet na vlnách orgasmu. Ztrapňují se, aby se z té potupy oklepaly, posílilo je to a šly hrdě dál. Nebo jen skrývají ženskou rivalitu a žárlivost? Ublížení a něžnost jsou staveny do kontrastu. Kolik váží vaše touha? chce vlastně trochu provokovat, trochu pobavit, trochu upozornit na otázky autoerotiky a s ní spojené sešněrovanosti, trochu snít a trochu se prát." Taneční aktuality, Lucie Břinková, 28. 12. 2011, Jak se v Ponci vážila touha

"Pár vteřin setkání nám dá daleko více informací než něčí sebepodrobnější popis. O tom všem a možná i o něčem víc bylo představení uhrančivé taneční skupiny VerTeDance v pražském Ponci." Martina Lebedová, Fresh Flesh, 2012, Když se svlečeme, není cesty zpět...

Námět, choreografie a interpretace: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Lucia Kašiarová
Pohybová spolupráce: Peter Jaško
Dramaturgická spolupráce: Lukáš Jiřička
Režijní spolupráce: Petra Tejnorová
Hudba: kapela ZRNÍ – Jan Unger, Jan Juklík, Jan Fišer, Jan Caithaml, Ondřej Slavík
Světelný design: Pavel Kotlík
Scéna, kostýmy: Máša Černíková
Produkce: Karolina Hejnová / karolina.vertedance@gmail.com / www.vertedance.org
Podpořili: Ministerstvo kultury, Magistrát hl. m. Prahy, Nadace Život umělce, Metrostav a. s., Studio ALTA
Délka: 45 min.
Minimální velikost jeviště: střední 10 x 12 m