Část I - Lost
Koncept, choreografie: Yana Reutova (UA/CZ)
Účinkující: Nika Horiacha (UA), Olena Korotkova, Anastasiia Pavlovska, Yana Reutova, Valeriia Tsvirkunova (UA/CZ)
Světelný design: Pavel Kotlík (CZ)
Hudba: Balaklava Blues (CA/UA), Tomáš Kerle (CZ)
Poezie: Anton Ovchinnikov (UA)
Recitace: Olesa Usata (UA)
Délka: 20 min
Premiéra 1. verze: 20. 1. 2023 PONEC, nová verze: předpremiéra 21. 7. 2023 Cortona, Kilowatt festival (IT), oficiální premiéra 30. 9. 2023 PONEC
Produkce: Soňa Rizmanová (CZ)
Producent: Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec
Část II - Invisible Traces
Koncept: Yana Reutova (UA/CZ)
Choreografie: Yana Reutova (UA/CZ) spolu s performery: Jitkou Čechovou, Kateřinou Jabůrkovou, Žanetou Musilovou, Lukasem Blissem Blahou (CZ)
Účinkující: Jitka Čechová, Žaneta Musilová, Lukas Bliss Blaha (CZ)
Hudba: Tomáš Kerle (CZ)
Scénografie / objekt: Lucie Podroužková & Štěpán Rubáš (CZ)
Délka: 20 min
Premiéra: 27. 5. 2023 Žižkovské mezidvorky / Krenovka
Výkonná produkce: Soňa Rizmanová (CZ)
Produkce: Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec
Část III - Paradoxical Bodies
Koncept, choreografie: Yana Reutova (UA/CZ)
Inspirováno: Together Alone / Část III - Endless Talks, které společně vytvořili Yana Reutova (UA/CZ) a Souleymane Ladji Kone (BF)
Účinkující: Yana Reutova (CZ/UA), Nika Horiacha (UA)
Dramaturgie: Jitka Pavlišová (CZ)
Světelný design: Pavel Kotlík (CZ)
Hudba, zvukový design: Tomáš Kerle (CZ)
Kostýmy: Barbora Kotěšovcová (CZ)
Délka: 20 min
Premiéra: 26. 3. 2024 PONEC - divadlo pro tanec
Výkonná Produkce: Soňa Rizmanová (CZ)
Produkce: Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec
Poděkování: Krenovce, SUDOP Real, Aerowaves a Yvoně Kreuzmannové s celým týmem Tance Praha
Za finanční podpory: Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec, Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Národní plán obnovy, NextGenerationEU, Krenovka, SUDOP REAL
Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva Kultury ČR.
Jak se vyrovnat s tíživým pocitem samoty? Jak ho vysvětlit? A proč je občas nejsilnější právě ve chvílích, kdy jsme obklopeni lidmi? I když jsme spolu, nakonec jsme v životě každý sám za sebe. Někdy je to jednodušší cesta. Být spolu totiž vyžaduje otevřenost myšlenkám, názorům, ochotu naslouchat a dělat kompromisy. Co přinesou nečekaná setkání a křížení osudů? A znamená fyzická blízkost i blízkost emocionální?
Triptych je reflexí autorky náhodných uměleckých setkání během pobytu v Praze, kam před dvěma lety uprchla před válkou.
Část I. - Lost
Jejich příběhy jsou různé, jedno ale mají společné, všechny utekly z okupované země a jsou denně konfrontovány s traumatem, nejistotou a obavami, které přináší status uprchlíka v cizí zemi. Nad vodou je drží jejich kreativita, možnost tvořit a příležitost najít si novou komunitu – uměleckou rodinu.
Pět ukrajinských tanečnic, vytržených ze svých domovů, je tady a teď. Každá sama za sebe a přece spolu.
První část triptychu přibližuje tvorbu i dalších ukrajinských umělců. Inspiruje se verši Antona Ovchinnikova napsanými po vypuknutí války přímo v Kyjevě a hudbou ukrajinské radikální protiputinovské kapely Balaklava Blues sídlící v Kanadě. O doladění zvukové atmosféry se postaral Tomáš Kerle.
Část II. - Invisible Traces
Otisky prstů, změť nenápadných linií, skrývající v sobě naši jedinečnost i genetické dědictví. Neviditelné stopy, nevědomky zanechané v našem okolí, na věcech i lidech. I my jsme jimi pokrytí. Zanechali je na nás jiní, na povrchu, ale i uvnitř, jako letmé důkazy prožité blízkosti. Tato neviditelná spojení vytváříme každý den, jsme jejich nositeli, ať už bezděčně nebo z vlastní vůle.
Na vytvoření tria, inspirovaného tvarem předmětu „barre“ absolventů Akademie výtvarných umění, který může evokovat např. otisk prstu, se podíleli čeští performeři Jitka Čechová, Katy Jabůrková, Žaneta Musilová a Lukas Bliss Blaha.
Část III. - Paradoxical Bodies
V komplexní podstatě lidského těla hrají klíčovou roli adrenalin a endorfiny, které v harmonii definují naše fyziologické a emocionální procesy. Jsou to protagonisté probíhajícího vnitřního dramatu,v němž rovnováha a vzájemné působení těchto dvou hormonů hrají klíčovou roli.
Inspirací pro „Paradoxical Bodies" byl původní duet „Endless Talks” s Ladjim Konem (BF), kde se Yana rozhodla přenést ženský princip za hranice energie muže a ženy a propojit tak dvě odlišné kultury. Nový duet s Nikou Horiachou zobrazuje dvě zcela odlišné povahy a prožitky: endorfin a adrenalin. Přestože jsou obě ženy v souladu, mohou být zároveň velmi odlišné.
https://divadloponec.cz/cs/yana-reutova-coll